MINERÁL.CZ
Zapomenuté naleziště drahých kamenů v Míšenské dolině
Miroslav PlekanecO tom, že v Chráněné krajinné oblasti Lužické hory u Jiřetína pod Jedlovou, poblíž zříceniny středověkého hradu Tolštejna, kromě reliktů po zaniklých sklářských hutích, dolování rud a rýžování zlata, leží také dávno zapomenuté a v minulosti využívané naleziště drahých i ozdobných kamenů, není dnes již nic známo. Avšak vyprávějí o něm více jak 300 let staré popisy nerostného bohatství a přírody Čech od Bohuslava Balbína (1621 - 1688), historika a pobělohorského buditele národa českého. Zdejší oblast v r.1670 navštívil a zmiňuje se o ní na více místech svého díla Rozmanitosti z historie Království českého vydaného v Praze roku 1679. Barvitě ji popisuje jako "krajinu kolem Tolštejnských hor s výskyty zlata, drahých kamenů a pokladů ukrytých na nepřístupných a tajemných místech." Odkazuje na Vlašské knížky a pověsti o Benátčanech, kteří prý krajinu od 14. století houfně navštěvovali, tyto vzácnosti sbírali a pak je ve velkých množstvích do své země odváželi, kde z nich mozaiky sesta-vovali.1/
Je známo, že mnohé pověsti, ač náležitě přikrášlené, přece jen mají základ zpravidla tvořený pravdivými sku-tečnostmi a událostmi. Pověsti z této oblasti svědčí o tom, že toto ač nevelké naleziště mohlo být v minulosti po určitou dobu nalezištěm významným. Přesto mu nebyla do dnešní doby věnována patřičná pozornost po stránce historické 2/ a mineralogické. To hlavně proto, že nebylo blíže lokalizováno. Pestré dekorativní metamorfované horniny a ozdobné kameny, mezi nimiž se dosud nacházejí i drahé kameny jako jaspisy a acháty, nebyly kon-krétně určeny a jako drahé kameny popsány a také není známo, že by je někdo kamenářsky zpracoval. Tyto podivné valouny nalézané od r. 1987 při dokumentacích montánních památek ve zdejším okolí, mne proto přiměly k podrobnějšímu zkoumání této místní geologické zvláštnosti. Cílem základního průzkumu bylo:
1. Geologie zkoumaného území
V úvodu si ve stručnosti připomeňme geologii popisované oblasti. Úsek Jedlovského hřbetu mezi nádražím Jedlová přes Konopáč, Jelení skálu, Stožec a úpatím Pěnkavčího vrchu nad Stožeckým sedlem, je tvořen sedimen-ty březenského souvrství svrchní křídy. Křemenné pískovce jsou většinou jemnozrnné, jílovitoprachovité, místy s vápnitým tmelem, na výchozech a v lomech mají charakter kvádrových pískovců. Morfologicky výrazné a pet-rograficky zajímavější jsou intruze terciérních vulkanitů, které vystupují v osové části hřbetu směru ZSZ - VJV. Složení vulkanitů je pestré, jde o bazanity i tefrity, významný je morfologicky téměř neznatelný relikt intruzivní komínové brekcie soustředěné v okolí Stožce. Nápadně velké valouny, podílející se na svahových sedimentech obou stran hřbetu, jsou součástí vulkanoklastického materiálu zmíněné komínové brekcie.3/ Těmto pestrým a v daném místě exotickým kamenům věnovali začátkem 20. století ve svých článcích pozornost geolog Karl von Zimmermann a profesor W. Vortisch ze Cvikova. Ten jejich výskyt již tehdy dával do souvislosti s terciérním vulkanismem, konkrétně s vulkanoklastiky vrcholu Stožce. Uvádí odsud tři druhy hornin: Kvarcitické pískovce, droby a zelenošedé kvarcity, křemenný porfyr nebo porfyrit a žilný křemen. Za zdroj tohoto materiálu považuje lužický pluton a jeho plášť a křídové pískovce silicifikované podél lužického zlomu. Přítomnost valounů ve vulkano-klastickém materiálu vysvětluje záchytem štěrkových akumulací terciérního povrchu v zejících ústích vulká-nů, podobný jev uvádí i v místě pod Granátovým Šébrem.4/ Nejčastěji se vyskytující silicifikované pískovce a slepence nemusí být křídové, pravděpodobnější původ je v předkřídových formacích.5/ Tamní výskyt je však ve srovnání s popisovaným plošně podstatně menší. Valouny uváděné Vortischem z původní lokality jsou považovány za relikt paleogenního zarovnaného povrchu.6/
Podrobnými průzkumy naleziště a analýzou valounů byl zjištěn rozsáhlejší a rozmanitější soubor hornin a minerálů. Následující přehled druhů je řadí dle velikosti a četnosti výskytu ve svahovinách na severní straně hřbetu:
Kromě kusového hematitu jsou tyto minerály přítomny v kamenech jako drobné žilky, nebo v geodách: ame-tyst, chalcedon, achát, křišťál, rudní minerály (též jako impregnační). Nejběžnější velikost popisovaných hor-nin jsou kameny a malé balvany, běžné jsou i valounky a klasty menších rozměrů, jemná složka přechází jako těžké minerály do svahovin. Větší kusy jsou zpravidla neúplné, odlomené části jsou odloučené. U většiny se však nejedná o mechanické poškození, ale o deskvamaci způsobenou exogenními vlivy. Většina hornin, ze-jména sedimentárního původu, má na povrchu vyvinutou zónu alterace (oxidace) a krustu, na hojných puklinách pak zónu infiltrace nebo oxidace. Alterační jevy nepostihují odlomené plochy.7/ Na tvaru a vzhledu je patrný vliv dlouhodobé expozice na povrchu a působení zejména eolické koraze.8/ Hanus je klasifikuje jako ferrifikované neoidní křemence.9/ V převaze jsou permské horniny sedimentárního původu, předkřídového, převážně paleozoic-kého stáří. Jsou známé v tektonických pozicích na lužickém zlomu i širším okolí. Jejich nové výskyty jsou uvá-děny asi 2 km severovýchodně od Stožce.10/ V permských horninách lze předpokládat zdroj některých minerálů, včetně zlata, nalézaných v rozsypech nebo náplavech potoků jižně od Tolštejna.11/ Asi 3 km severovýchodně od zájmového území probíhá lužický zlom oddělující křídové sedimenty od lužického plutonu. Ten je zde zastou-pen svrchnoproterozoickými drobovými fylity (zbytky pláště plutonu), středně zrnitým granodioritem (typ Václavice) a rumburským granitem. Zlom byl několikrát aktivován, smysl pohybů na něm se měnil. Není morfolo-gicky výrazný ani jednoznačně neomezuje terciérní vulkanity. Na sever od zlomu se již významně uplatňují kvar-térní sedimenty vázané na zalednění kontinentálním ledovcem. Mezi erratiky lze nalézt horniny, které jsou velmi podobné některým valounům z prostoru Jedlovského hřbetu. Přítomnost glaciálních nebo glacifluviálních sedi-mentů je však omezena na okolí Varnsdorfu a okraj Dolního Podluží.12/ Není však vyloučena redepozice totožných hornin (např. permských) oběma mechanismy, tj. vulkanickým procesem jako xenolitů a ledovcem jako erratik.13/
Hematit
2. Lokalizace a popis naleziště
Naleziště leží v CHKO Lužické hory, z větší části v údolí zvaném Mei engrund (Míšeňská dolina) a rozkládá se na ostře ohraničeném území širokém jen 600 m a dlouhém více jak 2000 m. (obr.1). Rozmanité druhy hornin a červených valounů se vyskytují již dole v SV cípu Míšeňské doliny na soutoku několika potoků přitékajících od jihu a jihozápadu k severu, v poloze nazývané Goldfö el.14/ K jihu se pásmo nálezů lalokovitě rozšiřuje, táhne se úpatím Jedlovského hřbetu a obtížně prostupným terénem kolem vyvřelého pně Jeleního kamene (Hirschen-stein, kóta 658 m). Na východní straně se vyhýbá rozsáhlému opuštěnému pískovcovému lomu a pokračuje dál k nejvyššímu vrchu Balbínem nazývaným Scheberlin, nebo též Steberlin (Balbín 1679, Miscellanea I./l, str. 40). Je to dnešní Stožec, kóta 665 m.15/ Tudy po Jedlovském hřbetu prochází zeleně značená turistická cesta a souběžně s ní historická hranice bývalých panství a okresů Děčín a Česká Lípa, kterou je vrcholová část Stožce rozdělena. Od turistické cesty v úhlu 340° na SSZ vybíhá několik menších hřbetů širokých 20 až 30 m, délky 20 až 100 m, na nichž, jakož i mezi nimi se rozprostírá řada téměř neznatelných a již dávno zasypaných šachtic s obvaly a ploš-nými povrchovými odkryvy. Šachtice jsou kruhové o průměru 2 m, nebo obdélníkové rozměrů 2 x 1,20 m. Jsou to stopy prastaré těžební činnosti zakryté mohutnými vrstvami humusu pokračující i na protější straně cesty. Jsou zarostlé staletými stromy a jejich mnohem staršími shnilými pařezy. Tam ve vzdálenosti 150 m východně od Scheberlinu a 35 m od cesty směrem na jih leží největší zachovalá šachta s obvalem hlušiny sypaným do délky cca 10 m z jižního svahu. Má rozměry 6x5 m a její hloubka k zabahněnému zásypu je 1,50 m. Kromě menších hromad různých úlomků vulkanických a metamorfovaných hornin s brekciovými jaspisy i silně limo-nitizovanými pískovci, je v těchto místech výraznější výskyt větších i menších krvavě červených oblázků a valounů s hematitem. Druhá menší šachta leží od předchozí 20 m na západ a má rozměry 5 x 1,80 m, hloub-ku 1,20 m. V obvalu šachet i ve střední části hřbetu je nápadná tmavá jílovitá " přepálená " zemina, obsahující nejvíc brekciových i krvavě červených jaspisových valounů. Je do značné hloubky zbarvená hematitem a limonitem hnědočerveně. Oproti jiným místům v okolí má zemina v těchto místech i vyšší ferromagnetické vlastnosti. Na hřbetu se nachází jen v omezené šířce, a to pouze v prostoru ohraničeném vulkanickými vrchy (kóty 662 m, 658 m a 665 m). Směrem k bazaltovému lomu (kóta 662 m) se již začíná vyskytovat silně limoni-tizovaný a rozvětralý pískovec. Horniny na hřbetu byly při průchodu lávovými komíny vystaveny působení obrovských tlaků a tepelných účinků. To je ostatně na povrchu i na puklinách nalézaných valounů patrné. K těmto místům by se mohl vztahovat název Granátové jámy (Granatgruben) zmíněný v historické literatuře, blíže však nelokalizovaný.16/ Pod turistickou cestou na západ od Jeleního kamene je valouny obložena studánka, vydat-ný pramen jednoho z potoků stékajících odtud do Míšeňské doliny. Valouny železitých křemenů a slepenců se vyskytují i za vrcholem Stožeckého sedla (606 m), ale již ne v takovém množství. Dolů ze hřbetu k Nové Huti se jejich charakter postupně mění na úlomky a valouny složené jen z mléčného křemene, nebo z hrubozrnného silicifikovaného a limonitizovaného pískovce. Téměř totožné červené a brekciové valouny jako nalézáme v Míšeňské dolině, jsou rozptýleny i hlouběji na území Českolipska. Jejich výskyt je zjištěn v lesích až u Rousíno-va, Juliovky a u zříceniny skalního hradu Milštejna.17/
Plánek oblasti
V Míšeňské dolině se na různých úsecích naleziště nacházejí také odlišné druhy valounů. Kromě pestrých odrůd křemenců a silicifikovaných pískovců, se cihlově i masově červeně zbarvené brekciové jaspisové valouny vyskytují ponejvíce na vrcholu hřbetu, na jeho úpatí a v jižní části Míšeňské doliny v odkrytém podloží povr-chových dobývek, v minulosti odtěžených partií, nebo v jejich těsné blízkosti. Na těchto kamenech nejsou patrné tak silné stopy působení vysokých teplot, jako na valounech na vrcholu. Na více jak na 300 odebra-ných vzorcích jsem u většiny valounů zjistil i určité povrchové tvarové zákonitosti (stejné jako u tzv. hran-ců). Některé jsou pravidelně kulaté. Většina je ale kónického - vejcovitého až kapkovitého tvaru a na nižší a užší straně mají větší zašpičatění, na protější straně jsou širší a všechny mají dole plochou základnu, boky se nahoru střechovitě zužují jako zmíněné hrance. Jejich okraje však nejsou tolik ostré, ale jsou více zaoblené a hladké, tvarem jsou podobné achátovým a kalcitovým vejcům z mandlovcových dutin melafyrů. Stejně tvarované a přírodními vlivy opracované jsou i menší úlomky. Na bocích jsou místy patrné vyleštěné plošky. Mezi popisova-nými kameny se necházejí i čedičové valouny stejného tvaru povrchu. Ukázalo se, že na první pohled obyčejné a na povrchu nevzhledné kameny i oblázky nejsou kameny jen tak ledajaké. Jsou směsí celistvého křemene a zejména krevelem červeně zbarveného chalcedonu, kterého některé obsahují více, některé méně.
Krvavě červený jaspis
Menší pestré úlomky i větší valouny jaspisů však kvalitou nemohou konkurovat klasickým pestrobarevným chalcedonovým jaspisům od Kozákova, Doubravice a polí u Železnice u Jičína. V Míšeňské dolině se vyskytují jen v podobě rozmanitých ohlazených valounů, drobných oblázků i deskovitých úlomků z rozlámaných blo-ků, zpravidla průměru od 0,5 cm do 30 cm. Některé valouny mají strukturu pevných pestře kropenatých a melí-rovaných brekcií. Jsou složeny jak z chalcedonu, tak ze směsice neutříděných rozdrcených ostrohranných úlom-ků různorodých různobarevných břidličnatých a fylitických hornin, mozaikovitě rozmístěných a stmelených. Méně v nich je jasně zelené barvy (některé i s červenými skvrnami - heliotrop), převládá hnědá, tmavohnědá s černými skvrnami připomínajícími vzhledem např. játrové masové a mahagonové jaspisy, méně je i černé, vzácně oce-lově lesklé s tmavě červenými skvrnami (hematit), a krvavě červené až hnědočervené (karneoly), ale i růžové a šedožluté. Ojediněle se vyskytují různé druhy kamenů medově žluté kombinované s červenou. Krvavě červené po rozříznutí a prohlížení proti světlu připomínají svojí barvou velké granáty, jiné zase granátová jablka, nebo karneoly. Proto mohly být kdysi zpracovávány i jako náhražky drahých kamenů. Barvou jsou nápadně podobné krvavě červeným jaspisům a karneolům z obkladů stěn v kapli sv. Václava na Pražském hradě i sv. Kříže na Karlštejně.
Karneol
Vzácně se nacházejí valouny šedé barvy silně kovového lesku, složené pouze z celistvého hematitu a stejně tak jako černé buližníky (lydity) bývají prorostlé žílami mléčného, nažloutlého, nebo červeně zbarveného křemene, který v nich vytvořil zajímavé kresby. Několik nalezených kovově a téměř drahokamově lesklých vzorků je ob-zvláště tvrdých a magnetických a svědčí o nedokonalé přeměně (okysličení) železné rudy magnetitu na hema-tit.18/ Na úlomcích je hematit na povrchu i uvnitř místy zvětralý a vyplňuje malé dutinky ve formě povlaku, nebo rezavě hnědočerveného práškového okru. Další úlomky valounů obsahují žíly černohnědého hematitu, souběžné s žílou křišťálu přecházející uvnitř v dutinu s krystaly až 3 mm vysokými. Jiné světlé, tmavohnědé, žlutohnědé i jinak zbarvené, jsou napříč prostoupeny žílami mléčného křemene, nebo mají na svém lomu po-vlaky černého limonitu, hematitu i goethitu a jsou též magnetické. Překvapením byl první nález několika acháto-vých úlomků a prozatím jen jednoho úlomku silně silicifikovaného hrubozrnného pískovce protkaného pěti 0,5 až 1,5 cm úzkými a 10 až 15 cm dlouhými achátovými žílami, jimiž byly vyhojeny jeho pukliny. Okraje achátových žil jsou červeně pruhované, na vnitřním lemu záclonovitě krajkované a v místech větší šíře mají klasickou uza-vřenou achátovou kresbu s výplní ze žlutého chalcedonu. V jiných křemencových valounech jsou zase miniaturní dutiny vyplněné krystaly čirého až mléčného křišťálu, místy jsou krystaly zbarveny červeně, ale i fialově. Podrobnějším průzkumem se ukázalo, že některé rozdrcené větší úlomky temně červených valounů jsou částmi velkých křemenných geod s vysokým obsahem chalcedonu uvnitř lemovanými šedomodrými chalcedonovými achátovými proužky. Některé z nich mají dutiny vyplněny jen mléčným křišťálem. Celou, nebo alespoň zčásti zachovanou geodu se mi zatím nepodařilo nalézt. V dubnu 2005 jsem v korytě potoka objevil další zřícenino-vý achát průměru asi 15 cm. Jedná se o jakýsi slepenec, na němž jsou patrné stopy natavení - druhotného působení žáru, neboť je silně popraskaný a achátové proužky jsou různě pokroucené, nebo přerušované. Obje-vují se zde i kameny zabarvením a vnitřní strukturou nápadně podobné velmi tvrdým a popraskaným jaspisům z lokality Rašovka pod Ještědem. Zdejší oproti nim však jdou lépe řezat i brousit, nemají tolik prasklin a jsou poněkud měkčí.
Jaspachát
Další druh je téměř totožný s tzv. "Svinčickými jaspisy či acháty", což jsou vlastně rozložené zjílověné vulkanické horniny (balvanité barevné jíly) vypálené v hlízovité jaspisy-porcelanity.19/ V Míšeňské dolině se nachá-zejí v podobě větších úlomků, menších valounů nebo vajec průměru kolem 8-20 cm. Po rozříznutí mají po obvo-dě charakteristický uzavřený tmavohnědý asi centimetrový okraj, připomínající částečně limnokvarcity z Bánského u Herlian na Slovensku. Uvnitř jsou vyplněny tmavozelenou, šedou, nebo světlehnědou výplní. Jeden druh jílovců je složen jen ze směsi rozvětralého zemitého krevele temné červené barvy. Na vrypu jsou měkké, jdou dobře řezat, ale špatně leštit. Jiné jednobarevné valouny a ploché oblázky, tmavočervené a matné, vyskytující se zvláště v okolí kóty 665 m, obsahují žlutá makroskopická zrna chalkopyritu, charakteristická duhovými barvami nabíha-jícími po jejich rozlomení, ale i další rudy. Ponejvíce však jsou pokryty celistvými povlaky hematitu na pukli-nách a většinou jsou nemagnetické. Tento druh je mezi kamenáři nazýván "přepálenými železňáky", což je označení pro jedny z obtížně zpracovatelných hnědočervených jemnozrnných hematitických jaspisů např.z lokality mezi Ciboušovem a Domašínem v Krušných horách, tam se dodnes nacházejí při okraji lesa v zarost-lých agrárních haldách tak, jak je kdysi sedláci vybírali z polí jako nevítanou překážku polních prací.20/
Zelený jaspis
Výskyt valounů je hojnější v hlubokých korytech potoků jižního svahu Míšeňské doliny v podloží štěrkopís-kových a jílovitých sedimentů rozplavených přívalovými vodami až na pískovce březenského souvrství. Mnoho větších je v polovině rozlomeno a z těch pestřejších půlky chybí. Nebarevné zůstaly na místě, nebo leží poblíž. Na některých jsou v místě rozlomení vidět klínovité záseky připomínajících stopy po skalních klínech, jak je nacházíme v zaniklých kamenolomech v okolí. Lom není čerstvý, přesto jsou okraje ostré a neohlazené. To by mohlo svědčit o tom, že přímo tady v místě jejich výskytu byl v minulosti prospektory prováděn výběr těch nejbarevnějších a nejvhodnějších odrůd kamenů. Podle plošně rozsáhlých a zachovalých, ale i téměř zaniklých stop v terénu je zřejmé, že zde byly valouny vybírány patrně ve větším množství, odborně rozlomeny a pak odvá-ženy k dalšímu zpracování. Jejich neupotřebené půlky a zbytky se nacházejí v lese a zvláště podél potoků jed-notlivě, nebo na menších oblých hromadách za staletí již zakrytých mocnými vrstvami humusu, listí a jehličí.
Achát v pískovci
O jejich sběru a těžbě, jakož i o dalších historických výrobních aktivitách provozovaných v Míšeňské doli-ně, svědčí výrazné terénní relikty. Je to např.lámání pískovcových bloků z jednotlivých skalisek pro ka-menickou výrobu kvádrů, překladů, patníků a mezníků, důlní těžba včetně rýžování a jílování drahých kovů i železitých zemin z rozvětralých vulkanitů. Jsou to zasypaná, anebo propadlá ústí štol, menší zarážky (zářezy) do svahů a do břehů hlubokých koryt potoků, pásma nehlubokých a zasypaných jam, šachtic s obvaly a sejpo-vými haldami, jakož i rozsáhlejší povrchové dobývky a malé lůmky. Jsou rozmístěné na celém území Míšeňské doliny, zejména pak na úpatí jejího severního zalesněného svahu. Relikty pokračují dál na jih až k vrcholu Sto-žeckého sedla, kde jsou přerušeny zaniklým rozsáhlým pískovcovým lomem s velkými haldami na sebe pečlivě skládaných bloků limonitizovaných pískovců.
3. Historie naleziště a předpoklady jeho využívání již ve středověku
České země byly v minulosti proslulé nalezišti drahých kamenů. Bohuslav Balbín uvádí ve svých Miscela-neích charakteristický postřeh, že " Češi mají takové přísloví, jež si i Italové přisvojili, že v Čechách u Vysokého (nad Jizerou), což je obec na úpatí Obřích hor (Krkonoš)... mají větší cenu ty kameny, kterými pasák hodí po krávách, než krávy samotné." 2l/ Zmíněný pasáček házející kámen po krávě je zobrazen na mapě Čech z roku 1619 zhotovené rytířem Pavlem Aretinem z Ehrenfeldu, která zdobí jeden ze sálů v dóžecím paláci v Benát-kách.22/ Pověsti o nerostném bohatství Čech, zejména o nalezištích zlata a drahých kamenů v českých horách, byly v 16. a 17. století rozšířeny po celé Evropě. Svědectví o tom podává opět Balbín zmiňujíce se o knížkách, popisujících toto bohatství Čech a o jeho ilegálním využívání cizinci, zejména Italy.23/ Ti pátrali hlavně po pest-rých jaspisech, jejichž svěží barvy a rozmanitost odstínů a kreseb se jim znamenitě hodily pro skládání mozaiko-vých obrazů. Umělecké florentinské mozaiky jsou chloubou italských paláců a jsou z části vykládány kozákov-skými jaspisy. Také v dóžecím paláci v Janově je uložena tehdejší mapa českých nalezišť drahých kamenů. V portálu jednoho z honosných benátských paláců byl dokonce nápis " Montes Crysocreos fecerunt nos dominos " - hory krystalonosné učinily nás pány…24/ V českých zemích bylo hromadné užívaní obkladů z drahého kamene k honosné úpravě gotických interiérů příznačné pro období vrcholné gotiky za vlády Karla IV. Na výzdobu svě-toznámé Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta na Pražském Hradě, dokončené r. 1366, bylo použito 1345 desek z drahých kamenů. V kapli svaté Kateřiny a svatého Kříže na Karlštejně bylo použito 2496 kamenů. Kaple sloužily jako klenotnice k úschově korunovačních klenotů. Soukromá kaple Karla IV. je obložena 1132 kameny.25/ Po řadu let panovalo přesvědčení, že materiál obkladů stěn kaple svatého Kříže na Karlštejně pocházel ze saských nalezišť. Roku 1983 však bylo znovuobjeveno zapomenuté naleziště jaspisů a ametystů u Ciboušova u Klášterce n. Ohří. Již v polovině 14. století tam byly hledány a štolou i šachtami těženy překrásné ametyst-jaspisové výpl-ně výchozů hydrotermálních žil. Přímo na místě u Dolského mlýna na Podmileském potoce z nich byly řezány a předbrušovány desky, odvážené pak do Prahy k dalšímu opracování kamenářskými mistry.26/ Český původ inkrustací v kaplích z naleziště u Ciboušova byl prokázán jejich geologicko-petrografickým a archeologickým výzkumem. Tím došlo i ke zkoumání dalších souvislostí, které při studiu období vlády Karla IV. dlouho unikaly pozornos-ti.27/
Zde se nabízí ne zcela nepravděpodobná hypotéza, že na obklady v kaplích na Karlštejně a Pražském hradě, nebo v jiných významných např. církevních objektech v Praze (ale i za hranicemi, kromě Itálie též v sousedním Sasku), mohly být použity spolu s kameny ze známých českých nalezišť i zvláště vybarvené odrůdy z naleziště v Míšeňské dolině. Tuto hypotézu je možné podpořit hned několika argumenty:
Historické naleziště v Míšeňské dolině zmiňované B. Balbínem v r. 1679, se podařilo přesně lokalizovat a zdokumentovat. Výskyt drahých a ozdobných kamenů je tam potvrzen vlastními zpracovanými nálezy, což v praxi znamená jejich výběr, rozříznutí, vybroušení, vyleštění, a konečné zhodnocení estetické i technické kvali-ty, která je vyhovující. Různobarevné jaspisy a porfyry při pouhém zpracování rovinným broušením na litině a vyleštění, jsou vzhledově podobné některým odrůdám z jiných nalezišť. Na základě vlastních výsledků kamenář-ského zpracování větších i drobných valounů ze štěrkopísků koryt potoků ve zkoumané oblasti tedy mohu konsta-tovat, že mnohé oblázky byly po výběru skutečně vhodné na sestavování mozaik. Míšeňská dolina s jejím okolím bylo známa již od 14. století nejen jako naleziště drahých kamenů, ale i drahých kovů a byla středem zájmu prospektorů.
V jedné z Vlašských knížek od Itala Molliho se píše o Johannu Hermannovi z Welschlandu, který údajně již v roce 1345 nalezl v Míšeňské dolině zlato, které presentoval před samým papežem.28/
O přítomnosti Vlachů v naší oblasti před třicetiletou válkou svědčí kromě pověstí o vlašských prospektorech také zápis ve farní kronice v Jiřetíně pod Jedlovou (St. Georgenthal). U příležitosti vysvěcení městského kostela Nejsvětější Trojice v roce 1612 pronesl zdejší kněz, evangelický pastor Joachim Schönfelder, kázání, v němž mimo jiné uvedl, že: "četní cizinci ze vzdálených zemí, z Anglie, Nizozemí i Vlach k nám přicházejí a své vlastní stříbro a zlato k nám i do sousedství přinášejí a posílají." 29/
O nalezišti drahých kovů a kamenů v Míšeňské dolině pod Tolštejnem se B. Balbín zmiňuje celkem na sedm-nácti místech svých Miscellaneí. Ocitujme zde alespoň nejdůležitější pasáže: …" Stranou Krkonoš, o nichž je zná-mo, že množstvím zlatonosných písků předčí všechno, jsou Tolštejnské hory se stejnojmenným kopcem a starým hradem. Ty prosluly zlatem již za starodávna.… Před samým hradem Tolštejnem vyvěrá pramen, z něhož tryskají s vodou i zrnka dobrého zlata. Zvláště pak je výborné naleziště za tím místem v hlubokém úvalu zvaném Míšeň-ský důl… Nedaleko odtud doslova září skála zvaná Ptačí kámen, pod jejímž dohledem, abych tak řekl, vycházejí na povrch zlaté žíly, které ti ukáží četné stromy, ponejvíce borovice, označené mnohými zářezy a vyrytou biskup-skou mitrou. U Tolštejna je kopec Malý Stožec, velmi podobný ženskému plášti. V něm i kolem něho se nachází ve velkém množství zlato, stříbro, perly, korály, safíry a jiné vzácné kameny, a to jak na četných místech, tak v potocích, o nichž mi vyprávěl a jež sepsal můj přítel..." 30/ " ...U hradu Tolštejna a kopce jemuž obyvatelé říkají Malý Stožec, teče potok, který má ve svém korytě vzácné kameny a drahokamy různých druhů, jak mi nedávno vy-právěl jeden věrohodný muž. Mimo jiné tam lze sbírat skvělé safíry, hyacinty, výborné drahokamy, které se u nás také nacházejí, ačkoli častěji se vyskytují ve Slezsku..." 3l/ "...na vlastní oči jsem se poučil, že můj přítel posbíral v potoce pod vrchem Malým Stožcem u hradu Tolštejna korály, jež si živostí barvy vůbec nezadaly s těmi z moře." 32/
Zajímavá zpráva vztahující se k dolování, je z doby po dobytí hradu Tolštejna v červenci r. 1463 Šestiměs-tím, kdy bývalý majitel panství Albrecht Berka z Dubé uprchl a ukryl se pod ochranu papežského legáta Jero-nýma Landuse do Vratislavi. Prohrál totiž soudní proces propadnutím majetku za zradu, protivení se a pomlu-vy husitského krále Jiřího z Poděbrad. Po mnoha neúspěšných pokusech si opět činil nárok na vrácení hradu Tolštejna. Dne 18. 10. 1473 poslal list saským vévodům, v němž se uchází o svěření nějakého úřadu, nebo alespoň, o místo hejtmana na Tolštejně s tím, " že bude věrným a slibuje, že jim za to sdělí a ukáže místa, kde je několik dolů a tajných nalezišť zlata, stříbra a Salzquellen o nichž ví…. " Byl ale odmítnut.33/
Že se zde drahé kovy již ve středověku skutečně nacházely uvádí zpráva, že jistému Hansi (von?) Kellerovi se listinou saských vévodů Ernsta a Albrechta ze dne 12. června 1474 uděluje privilegium vyzdvihovati a rýžovati zlato na panství Tolštejn, v okolních vodách a pozemcích po dobu tří let. Podle listiny zde pracovali již dříve jiní rýžovníci, kteří měli své rýže a glejty, kterým Keller neměl omezit jejich práva.34/ Právě v sedimentech hlubokých koryt některých zlatonosných potoků v Míšeňské dolině se kromě zlata nacházejí také zmíněné valouny dra-hých a ozdobných dekorativních kamenů.
J. Kratochvíl v Topografické mineralogii Čech v souvislosti s Tolštejnem zmiňuje pověsti o drahoka-mech a zlatu vyzískaném z Mei engrunder Bachu v rokli Mei engrundu jihozápadně od hradu: "Roku 1484 bylo dáno povolení ke sběru drahokamů, obnovené r. 1509. Až do r. 1800 sem přijížděli sběratelé z Benátek a Uher…" 35/
Míšeňskou dolinu a stříbrné doly u Jiřetína popisuje i bílinský lázeňský lékař a c.k. horní rada Dr. František Ambros Reu (1761-1830) ve své Geografické mineralogii Čech z roku 1793 (v níž cituje i Balbína) a dodává: ,,že lze od lidí v přilehlé orajině slyšet o tomto údolí nesčetné pohádky ve vážném tónu vyprávěti..." 36/ Reu , jak sám uvádí, v lokalitě byl s místním průvodcem, který jej na místní zvláštnosti výslovně upozorňoval,cituji:
" Můj průvodce mne přednostně na tři pozoruhodnosti upozornil: ...na malý potok, protékající Mei engrundem, na Míšeňskou jeskyni (Mei en-höhle), na Míšeňský kámen, který je snad 6 láter vysoký, a je známý pod jménem Mei enstein. Na úpatí je vyhlouben a potok si v puklině tohoto pískovcového bloku prorazil cestu, nejprve padajíc přes úlomky pískovce vytváří pěkný malý vodopád, pak je pod blokem schován a z druhé strany vychází na povrch. V této průrvě jsou prý uschovány největší poklady, ale co je nejhorší, jsou hlídány skřítkem... Míšeňská jeskyně má být vlastně skladištěm všeho zlata a stříbra. Uviděl jsem jeskyni v pískovci vysokou 1-1,5 lokte, která jestli není uměleckým dílem přírody, je ústím štoly, která v hornickém úmyslu začala býti ražena. Snad mohla býti také postupně vytvořena vodou snadno prosakující skrz křehký jílovitý pískovec. Zda a jak hluboko do kopce vedla, mi nikdo nemohl sdělit a sám jsem se o tom nemohl přesvědčiti, protože jeskyně je dál vzadu z větší části zavalená. Zmínil jsem se zde o pověstném Mei engrundu, protože všichni cestující jsou na to upozorňováni a legendy jsou o tom tisknuty..." 37/
Reu při své inspekční cestě podniknuté do zdejší oblasti věrně popsal obraz tehdejší krajiny. Přesto popis tohoto naleziště, tehdy jistě poskytujícího i další druhy drahých kamenů, v jeho mineralogické geografii chybí. Stojí za povšimnutí, že ve svém díle poukazuje na jiného badatele, "který krajinu zkoumá z kočáru", přičemž v Reu ově díle vlastní ověření výskytu včetně jejich odborného mineralogického posouzení také není. Chybí také informace o dalších lokalitách v Mei engrundu se nacházejících. Z toho by se dalo usuzovat, že některé těžební lokality, jako např. Goldgruben, Mei engrundloch a další, byly již tehdy zaniklé a zasypané a nic se o nich nevědělo, anebo jsou mladší a v té době ještě existovat nemusely. Naopak jiřetínský důl a štoly v nedaleké Milířské dolině i jiné lokality v okolí popisuje podrobně. Avšak ani zmíněný Meissenstein jsme doposud nenašli. Mohlo by se jed-nat o pískovcová skaliska v poloze Goldgruben. V době Reussovy návštěvy se tam možná ještě kámen nelá-mal a popisovaná snad 6 láter vysoká skála, což je v přepočtu zhruba 12 až 14 metrů, tam ještě být mohla. Otevřením kamenolomů a novější těžbou pískovcových kvádrů se jistě podstatně změnil obraz původní kraji-ny tehdy Reussem popisované.
Další oblasti s výskytem drahých a ozdobných kamenů v okolí hradu Milštejna (zcela pustého již na konci 16. století), se týká opis Vlašské knížky se zprávou italského prospektora a alchymisty Mag. Benedikta Chirocensi-se údajně z roku 1596, o pokladu na hradě Milštejně a o potoce pod ním vytékajícím z rybníka. V něm byl uschován poklad se zlatem a drahokamy. Opis spolu s dalšími naučeními Vlachů pořídil cvikovský farář Ignatz Jaksch v letech 1784-1801.38/
Na většině lokalit v Míšeňské dolině se nám bohužel dosud nepodařilo nalézt datovací keramický materiál k jejich zařazení do konkrétního historického údobí, vyjma částí zlomených koňských podkov v obvalech želez-norudných dobývek, které byly datovány do 14. století. Pouze zaniklá sklářská huť ležící na východním okraji doliny, na které byl proveden archeologický výzkum, byla na základě nálezů okrajových zlomků užitkové kerami-ky zařazena do sklonku 13. a začátku 14. století.39/ V jílovité zemině vybrané při jejím archeologickém výzkumu, jsem kromě jiných ozdobných červených kamenů nalezl jeden valoun vejčitého tvaru, obsahující po rozříznutí pestrobarevný jaspis. V základech pece narušené provozem lesní cesty, byly použity kvádry červených kamenů, vyskytující se v okolních sedimentech. Stejné opálené a upravené červené kvádry kvarcitů byly zjištěny i v severozápadní části Míšeňské doliny, v zatím nedatovaných pecích dokumentovaných v roce 1999.40/ Tyto kvarcit} se totiž rychle zahřejí, odolávají žáru, nepraskají a delší dobu udrží teplotu.
Tehdy to byli i Benátčané, kteří se v Čechách výrobou skla zabývali a byli na panství majiteli zváni. Předpo-kládám proto, že o výskytu drahých a ozdobných kamenů věděli kromě horníků také skláři i hutníci a nepo-chybně jim věnovali pozornost. Jistě by bylo zajímavé také zjištění zakresleného symbolu naleziště v Míšeňské dolině na některé z historických map, podobně jako je to na mapě Aretinově poblíž Kozákova. Avšak pouze na novější mapě z roku 1885 je označení Meissengrund a to právě v místě popisovaného naleziště.41/ Též na hospo-dářské mapě z r. 1900 je správná lokalizace Mei engrundu, avšak název je nesprávný - Meisengrund. Na Mülle-rově mapě z roku 1720 je pod zříceninou hradu Tolštejna zakreslen alespoň Hirschenstein - Jelení kámen, který je právě v místech popisovaných Balbínem.42/ V dalších dostupných mapách jsem kromě hradu Tolštejna již ji-nou, pro nás důležitou lokalizaci nenašel.Tak jako byla zapomenuta mnohá naleziště drahých kamenů, bylo po několik staletí zapomenuto i naleziště v Míšeňské dolině. Svou roli v tom sehrály i objevy nových nalezišť zlata, stříbra a drahých kamenů v koloniích. Po nalezišti v Míšeňské dolině zůstaly jen postupně zanikající terénní relikty a pověsti o pokladech se zlatem a drahými kameny ukrytými na neznámých místech hledaných Vlachy. Tehdy zřejmě naleziště splnilo požadavek výběru jen určitého druhu i množství kamenů a dále již využíváno nebylo.
Kolekce surových kamenů
4. Využitelnost drahých a ozdobných kamenů z Míšeňské doliny
Jeden z možných důkazů potvrzující výskyt skutečných drahých kamenů v Míšeňské dolině se podařilo zjistit teprve začátkem září 2003. Souvisí s unikátní geologickou zahradou v Zahradách u Rumburku u domu čp. 30, na níž je plastická geologická mapa Šluknovského výběžku o ploše 50 m2. Její autor Rudolf Kögler (1899-1949) nadšený a předními odborníky uznávaný amatérský geolog, ji včetně zřízení první naučné stezky v Labských pískovcích, pracně sestavil z vybraných vzorků původních hornin nacházejících se ve Šluk-novském výběžku. Dokončil ji v roce 1933. Areál s mapou a alpinem byl otevřen pro veřejnost roku 1937. Geologická zahrada je evropskou raritou a proto je zapsána v Ústředním seznamu technických památek pod č. rejstříku 5052. Do současné doby se zachovala díky péči jeho rodiny, zejména dcery Ingrid Schnittnero-vé, která ji zpřístupnila zájemcům o geologii a turistům a prohlídku doprovází odborným výkladem.43/ Na geologické mapě je mimo jiné vyznačen průběh zlomové linie, tzv.Lužické poruchy a v zahradě se nachází i řada červených valounů s různými druhy hornin z Míšeňské doliny. Cenná informace v té souvislosti byla získána od pana Marschnera z Vlčí Hory, že R. Köglerovi se při shromažďování materiálu ke zhotovení plastické mapy podařilo ve třicátých letech 20. století nalézt v Míšeňské dolině brekciový valoun obsahující valounky jaspisů a karneolů a dále rozpůlený červený chalcedonový valoun o průměru 25 cm, uvnitř s křišťálovou geo-dou (dutinou) lemovanou nádherným achátem s červenými okraji. Tyto rarity jsou dodnes v geologické sbírce vystaveny.44/ Geoda je vzhledem i strukturou shodná s valouny, které se v Míšeňské dolině nacházejí a tak je jisté, že širší sortiment drahých kamenů tam skutečně je. Zajímavé by bylo i zkoumání poznámek R. Köglera z jeho geo-logických průzkumů v Míšeňské dolině a též stávající dokumentace Geologické zahrady. Toto zdánlivě vyčerpa-né naleziště jistě v budoucnu vydá i mnohé lepší ukázky. Jejich objevení spolu s jinými druhy minerálů bude otázkou štěstí při dalším náročném a dlouhodobém systematickém geologickém výzkumu.
Je však třeba na závěr dodat, že skutečné drahokamy, jako safíry, granáty a chryzolity ve velikosti, jak jsou B. Balbínem i dalšími autory uváděny, zde prozatím nalezeny nebyly. Možná se zmínky o nich vztahují na území Horní Lužice, kde je výskyt zlata a drahých kamenů saskými badateli prokázán,45/ anebo jak výše zmíněno, na nedalekou oblast Krkonoš, Balbínem spojovanou s ,, horami Tolštejnskými. " Snad již byly v povrchových parti-jích sedimentů v minulosti pečlivě vysbírány a nalézají se dnes jen v hlubším podloží. Pokud jde o perly veli-kosti hrachu, nebo korály, snad se tehdy jednalo o fosilní perly a korály ojediněle nalezené v rozpadlých křído-vých pískovcích. V rozvětralých bazaltech se zde vyskytují miniaturní olivíny, ovšem ne v drahokamové (chryzoli-tové) kvalitě a s olivíny z naleziště např. z bazaltového lomu Smrčí u Železného Brodu je nelze srovnávat. Těž-ké minerály zde na základě dosavadního vyhodnocení šlichových vzorků zkušebně vyrýžovaných ze sedimentů skutečně jsou, avšak v mikro a makroskopické velikosti, tedy v praxi nepoužitelné. Granáty (pyropy) jsou miniaturní, největší a ojediněle nalezené zrno mělo průměr 2,0 mm.46/ Mezi zpracovávanými vzorky se řídce ob-jevují červené kameny mající na některé ze stran celé plošky s malými krystaly červeně zbarvené železem, které mohly být považovány za granáty. Stejně tak jako některé železem zbarvené pestré křemence, které svým vzhledem vypadají jako jaspisy. Podle kamenářských kritérií pro hodnocení, v našem případě využitelnosti drahých a ozdobných kamenů z Míšeňské doliny, na základě ověření jejich vlastním zpracováním lze konstato-vat, že vybrané vzorky se vyznačují kvalitou technologickou i estetickou, barevnou stálostí a bohatostí odstínů. Vybarvením a jemnou kresbou na první pohled připomínají dokonce leštěné dekorační mramory používané v kostelech na oltářní desky, obklady stěn a sloupy. Jde o surovinu homogenní, odolnou zvětrávacím procesům, sice s menšími i většími prasklinami a mikrotrhlinami, použitelnou více pro sbírkové kameny a výřezy, méně již k řezání na plátky.47/ I když nejlepší kusy na povrchu byly již v minulosti vysbírány, lze při trošce trpělivosti ještě nyní nalézt menší, po rozříznutí velmi pěkné a pestře vybarvené sbírkové exponáty. Mnohem více se ale nachá-zejí jen barevné dekorační horniny, silicifikované pískovce a jejich úlomky (porfyry). Jak jsem se ale již dříve zmínil, mezi valouny se skutečné jaspisy i drobné úlomky achátů vyskytují. Reálná skutečnost je však taková, že ze sta kusů se vybere třeba jeden, nebo dva použitelné sbírkové kameny. Většina je pórovitá a má hloubkové trhliny, které nejdou vybrousit ani zaleštit. Pro potřebu dokumentace naleziště a jeho prezentace jsou však postačující.
5. Závěr a další perspektivy badatelské činností v oblasti
Logický souhrn dostupných historických podkladů a nedávných terénních zjištění, doložených zpracova-nými mineralogickými nálezy nasvědčuje, že tradované pověsti o Míšeňské dolině ač autory patřičně přikrášle-né, jsou přece jen pravdivé. Potvrzuje se, že kromě geology doložené přítomnosti zlata a jeho rýžování, dolování stříbronosných a železných rud a jejich zpracovávání, sklářství, pálení vápna a provozování dalších výrobních aktivit ve středověku, leží v Míšeňské dolině také staré a zapomenuté naleziště drahých i ozdobných kamenů. Z nich skutečné jaspisy, acháty, hematity a některé druhy silicifikovaných křemenců, obzvláště krvavě červené, kdysi popisované jako karneoly a granáty, společně s dalšími ozdobnými a dekoračními kameny, mohly být již ve středověku sbírány a používány na sestavování mozaik a obkladů stěn. Vzhledem k určitým specifikům a složi-tým přírodním vlivům, není původ sekundárního výskytu popisovaných cizokrajných drahých i ozdobných kamenů v Míšeňské dolině dosud jednoznačně objasněn a je nadále předmětem geologických výzkumů. O to vzácnější je skutečnost, že je to první známé a nyní znovuobjevené historické naleziště drahých kamenů v Lužic-kých horách. Pravdivost starých pověstí popisujících potulné Vlachy, kteří se v těchto končinách pohybo-vali jako prospektoři, by mohla potvrzovat i shodnost celé řady různých alchymistických znaků a tajných zna-mení, vyskytujících se na skalách na mnoha místech těžební činnosti ve zdejším okolí. Tak je tomu např. na lokalitě Stříbrné doly u Jedlové, nebo na skále Walstein u Wallteichu. Dále se takové znaky nacházejí v okolí štoly ražené v proželeznělých pískovcích ve Stříbrných stěnách u Hřenska.48/ Dokumentace a soustředění všech postupně zanikajících "vlašských znamení ", tedy prospektorských tajných znaků i nápisů na skalách zdejšího regionu a konfrontace jejich souvislostí s výskytem nerostů a historickými výrobními aktivitami v lokalitách, kde se tyto znaky nacházejí (nejen ve zdejší oblasti), si rovněž zasluhují odborné pozornosti a zpracování, dokud jsou nápisy ještě čitelné. Každoroční systematickou dokumentací skalních rytin v terénu se již některé souvislosti potvrzují.49/ Z terénních zjištění vyplývá, že Míšeňská dolina ležící pod hradem Tolštejnem byla velkým výrobním areálem, kde bylo ve středověku soustředěno více výrobních aktivit. Tyto činnosti jsou dokladovány i archeologickými nálezy.50/ Také objevy reliktů hutnických objektů v Míšeňské dolině v roce 1999 a dalších pak v roce 2002 v okolí hradu Milštejna,51/ řady milířů u Horní Světlé,52/ nad Dolním Podlužím a na Weberbergu,53/ dávají zcela jiný náhled na nenápadné terénní tvary, vypadající na první pohled jako jámy po vydobytých pařezech, nebo průzkumné sondy. Dosavadní výsledky povrchových terénních průzkumů zbývá nyní odborně vyhodnotit. Řada dokumentovaných lokalit historické těžební a zpracovatelské činnosti v Lužických horách je z mineralogic-ko-geologického a zvláště z historického hlediska pro zdejší oblast velice důležitá a zajímavá a pro stanovení kon-krétního postupu dalších výzkumů mimořádně významná. Bylo by potřeba na ně soustředit výzkumné projek-ty, ale zavčas, dokud postupně mizející relikty v našich lesích nejsou rozkopány různými vandaly a dokud tam vůbec ještě nějaké jsou. Proto považuji za důležité popisované historické výrobní aktivity zkoumat týmově, hledat jejich vzájemné vztahy, širší souvislosti i návaznosti na další lokality a výsledky porovnávat s dostupnými archivními prameny. Jen tak lze dospět ke konečnému objasnění staletých záhad a doplnit bílá místa v historii této dosud neprobádané oblasti. Tyto lokality si zaslouží aby byly prezentovány, neboť se nachází v turisty vyhledávaném a zachovaném přírodním prostředí a leží přímo na turistických trasách a cyklostezkách.
Bohužel montánní problematika ve Šluknovském výběžku není v tomto směru vůbec oficielně ošetřena. Badatelské aktivity jsou roztříštěny, nejsou plánovány, ani metodicky řízeny a kontrolovány. Rovněž výsledky badatelské činnosti nejsou odborně vyhodnocovány. To vše nepřispívá řádné dokumen-taci, evidenci a ochraně montánně industriálních památek a jejich zachování pro budoucnost. Tento závaž-ný problém je způsoben zejména skutečností, že v oblasti bývalého okresu Děčín dosud nebylo zřízeno archeologické pracoviště. Útlum archeologických výzkumů z důvodů nedostatku finančních pro-středků ve svém důsledku vede k tomu, že neprozkoumané lokality jsou vystaveny nájezdům vykradačů s detektory kovů, kteří veškeré památky vykopávají a prodávají do zahraničí. Pociťujeme to nejen v naší ob-lasti, ale od roku 1990 je to již celostátní a zatím nijak neřešený problém. Proto se zde nabízí množství zajímavých námětů pro vypracování diplomových prací studentům v oboru geofyziky, geologie, mineralogie, archeologie i historie.
Opracované kameny v expozici muzea
Nyní postupně zpracovávám dalších více jak 300 kusů popisovaných kamenů z Míšeňské doliny. Výběrová ko-lekce těch nejlepších je postupně doplňována v nově instalované hornicko-mineralogické expozici hornic-kého muzea v Jiřetíně pod Jedlovou. Některé vzorky jsou k dispozici geologům k řešení otázky jejich původu a výskytu v této oblasti.
PRAMENY POZNÁMKY A POUŽITÁ LITERATURA
1/ Balbín, B., 1679: Miscellanea historica regni Bohemiae I./1. Pragae, str. 39-40. Pozn. M.P.: Již tehdy Balbín mimo jiné zmiňuje cit.: "zlatonosné potoky mezi Tolštejnem a Jablonným i naleziště zlata a drahých kame-nů v Míšeňském dole (Mei engrundtu)." Tedy nikoliv Sýkořím dole (Meisengrundu), jak je lokalita na hos-podářské mapě z roku 1900 i na novějších turistických mapách a v mnoha publikacích zcela nesprávně ozna-čována.
2/ Výjimku představuje Šťovíček, J., 1980: Zlato v severních Čechách. Etnohistorický příspěvek o zlatu v oblasti Lužických a Jizerských hor, Krkonoš a Podkrkonoší. Studie z dějin hornictví 12, Rozpravy NTM, č. 78. Praha, str. 147-165.
3/ Nývlt, D.- Valečka, J. Křelina, J., 2002: Zbytky paleogenního zarovnaného povrchu v okolí Pěnkavčího vrchu v Lužických horách. Zprávy o geologických výzkumech v r. 2001, ČGS, Praha, str. 59-61; Též Hanus, R., 2001: Geologicko mineralogické poměry Míšeňské doliny v Lužických horách. Diplomová práce, MS, archiv PřF UK Praha, str. 19-20.
4/ Zimmermann, K. v.: Nordböhmischen Exscursions-Clubs 26. s. 305-318 a 385-386. Týž (1911): Die geolo-gischen Grundlagen einiger Züge im Landschaftbild von Zwickau. Tamtéž 34, s. 287-292. Týž (1921): Diluvia-le Ablagerungen beim Tollenstein. Tamtéž 44, s. 105-111. Vortisch, W., 1928: Bemerkenswerte Geröllfuhrung eines Tuffschlottes in Nordböhmen. Firgenwald 1, Reichenberg, str. 15 - 24.
5/ Cajz, V. - Goth, K. - Suhr, P., 2000: Tertiare Maare rund um den Egergraben-Tertiary maars around the Egergra-ben, pp. 53-84. In: Neuffer, O. and. Lutz, H. eds.: Exkursions-führer Internationale Maar-Tagung Daun / Vulka-neifel, August 17.-27. 2000. Mainzer Naturwissenschaftliches Archiv, Beiheft 24, Naturhistorisches Museum Ma-inz, Landes-samlung fur Naturkunde Rheinland-Pfalz.
6/ Nývlt, D.- Valečka, J.- Křelina, J., 2002: Zbytky paleogenního zarovnaného povrchu v okolí Pěnkavčího vrchu v Lužických horách. Zprávy o geologických výzkumech v r. 2001, str. 59-61.
7/ Ústní sdělení P. Havránka z roku 2002.
8/ Nývlt, D.- Valečka, J.- Křelina, J., 2002: Zbytky paleogenního zarovnaného povrchu v okolí Pěnkavčího vrchu v Lužických horách. Zprávy o geologických výzkumech v r. 2001, str. 59-61.
9/ Hanus, R., 2001: Geologicko mineralogické poměry Míšeňské doliny v Lužických horách. Diplomová práce, MS, archiv PřF UK Praha, str. 73.
10/ Kolaříková, I., 2001: Geologicko-ložiskové poměry v Milířské dolině u Jiřetína p. Jedlovou. Diplomová prá-ce, MS, Archiv UK Přírodovědecká fakulta, Praha, str. 58. Dále ústní sdělení B. Flekny a P. Havránka.
11/ Hanus, R., 2001: Mineralogicko geologická charakteristika Míšeňské doliny v Lužických horách. Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea Praha, č. 9, str. 200-202. (Na toto téma proběhla dne 15. 9. 2003 v NM v Praze přednáška RNDr. Hanuse a RNDr. I. Kolaříkové). Dále ústní sdělení RNDr.P. Rambouska.z ČGÚ Praha.
12/ Nývlt, D. - Opletal, M., 2002: Nové nálezy nordických hornin ve Šluknovském výběžku. Zprávy o geologic-kých výzkumech v roce 2001. ČGÚ Praha, str. 139-142.
13/ Za úvodu ke geologii zkoumané oblasti a určení jednotlivých druhů hornin, včetně obětavé spolupráce při terénních průzkumech, touto formou děkuji geologu Mgr. P. Havránkovi.
14/ Smetana, J., 1995: Počátky Jiřetína pod Jedlovou, Děčínské vlastivědné zprávy, roč.9, č.1, str. 4.
15/ Stein, K., 1986: Několik oronym z Lužických hor. Z minulosti Děčínska a Českolipska, 4, str. 409. Pozn.M.P.: V práci ing. Steina je na str. 397-436 přehledný seznam současných používaných názvů ve srovnání s původ-ními a správnými místopisnými historickými. Na většině současných turistických, základních i vojenských mapách jsou však názvy zdejších lokalit uváděny zcela nesprávné, v pozměněné podobě nebo pod nově vy-myšlenými názvy. Původní správné místní historické názvy někde dosud používané, jsou bohužel zcela pře-hlíženy.
16/ Grünwald, J., 1936: Aus vergangenen Zeiten. Beiträge zur Heimatgewchichte. Wien, Warnsdorf, Leipzig. str. 57.
17/ Ústní sdělení P. Havránka z terénních prospekcí: Výskyt drahých kamenů v oblasti u hradu Milštejna byl konkrétními nálezy prokázán. Příspěvek bude publikován v některém dalším BEZDĚZU.
18/ Bouška, V. - Kouřimský, J., 1983: Drahé kameny kolem nás. Praha, s. 96-97, 128-129.
19/ Elznic, A. - Zelenka O., 1987: Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Část II. Krajské muzeum Teplice, svazek 27, str. 28-38; Kratochvíl, J., 1937: Topografická mineralogie Čech - I. díl. Praha, str. 1638.
20/ Kouřimský, J., 1985: Drahé kameny Krušných hor. Památky a příroda, č. 10, str. 634.
21/ Citováno podle Bohuslav Balbín: Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmanitosti z historie Králov-ství českého, uspořádala a přeložila Helena Businská, Praha 1986, str. 68.
22/ Burdátš, M, 1999: Naše nejstarší mapy II. Aretinova mapa Čech. Poradna Naší rodiny 3/1999 (převzato ze stránek Internetu : /http://www.antik-kant.cz/).
23/ Balbín, B., 1986: Krásy a bohatství české země, str. 67-68.
24/ Pišl, M., 1990: Podkrkonošské kamenářství. Edice Českého ráje Jičín, ISBN 80-900858-0-6, str.4. (Pozn. M.P.: Kdyby na zmíněné Aretinově mapě v Benátkách, nebo jiné historické mapě z té doby byl zakreslen i zdejší Meißengrund, event. některý z příznačných názvů v nejbližším okolí, byl by to jednoznačný důkaz, že o nalezišti Benátčané věděli, a ozdobné kameny v označené oblasti nepochybně sbírali).
25/ Skřivánek, Fr., 1985: Inkrustace z drahého kamene vrcholný projev interiérové úpravy v české gotické archi-tektuře, Památky a příroda, č. 10,. str. 579: Cit.: "Čechy se staly v předmětném období (míněna zejména doba vlády Karla IV.) centrem středověké produkce předmětů vyrobených z drahého kamene, což jistě přinese další překvapivá zjištění při revizi fondů uložených v předních evropských sakrálních i panovnických pokladech. Provenience drahých kamenů, ze kterých byly zhotoveny exponáty v těchto sbírkách, je až na zanedbatelné výjimky zcela neznámá. "
26/ Bouška, V. - Kouřimský, J., 1983: Drahé kameny kolem nás, Praha, str. 226-249.
27/ Kudrnáč, J., 1985: Archeologický výzkum středověké těžby drahých kamenů u Ciboušova v Krušných ho-rách. Památky a příroda, č. 10, str. 594-603.Cit.: "Zkoumání těžby drahých kamenů u Ciboušova v roce 1983-1984 archeologickým výzkumem, bylo uskutečněno poprvé v Československu. Vzhledem k jedinečnosti řeše-ného úkolu byl soustředěn největší tým odborníků. Zkušenostmi získanými montánní archeologií je jisté, že k objevu datovatelných předmětů a k poznání způsobu těžby lze dospět pouze plošnými a hloubkovými sondami vhodně umístěnými v odvalech a těžební jámě. Výzkum potvrdil nezbytnost spolupráce archeologů, mineralo-gů a geologů, na což upozorňovali badatelé již od 2. poloviny 19. století....Ne nezajímavé by bylo zjištění his-toriků umění, které z mozaik v Itálii byly vytvořeny z krušnohorských drahých kamenů." (Pozn.M.P: Zajímavé by bylo i zjištění, že jsou v některých mozaikách také kameny z naleziště v Meissengrundu).
28/ Z výpisků ing. Karla Steina z roku 1965, přeložil Jan Štika Praha 1995. Stručný obsah Tolštejnské knížky uveřejnil bez uvedení pramene Augustin Pleschke v brožurce St. Georgenthaler Bergwerk, vydané v r.1936 ve Varnsdorfu. Její celý text viz Ernst Donth: Ein Tollenstein-Büchlein, Mitteilungen des nordböhmischen Excursions-Clubs, 8, 1885, str. 24-29.
29/ Smetana, J., 1998: Jiřetín pod Jedlovou. 450 let města v Lužických horách. Jiřetín p. J., str. 48.
30/ Balbín, B.: Krásy a bohatství České země, str. 86. Pozn.M.P: Nejvyšší vrch Schöberlin je však ve výboru z Balbínova díla přeložen jako Malý Stožec. Zde by mohlo dojít k záměně se znělcovým vrchem stejného jmé-na, který je o 3600 m západně od popisovaného naleziště a drahé kameny se tam nenachází. Popis míst se zá-řezy na borovicích a biskupská mitra ukazujících na skryté zlato a poklady je nápadně shodný s textem tzv.Tolštejnské knížky. Viz. 28.
31/ Tamtéž, str. 128.
32/ Tamtéž, str. 130.
33/ Klos, R., 1997: Přehled dějin Krásné Lípy s okolím do konce třicetileté války. Druhé rozšířené vydání. Krás-ná Lípa, str. 34. Viz též Alfred Moschkau, 1882: Burg Tollenstein in Böhmen. Nakl. Jindřich Pfeifer Rum-burk 1882. Též: Hrad Tolštejn a jeho historie, str.33. Z výše uvedeného německého originálu přeložilo a upravilo nakladatelství Libuše Horáčková, Varnsdorf, 2003.
34/ Šťovíček, J., 1981: K těžbě zlata v severních a severovýchodních Čechách. Studie z dějin hornictví, 11, str. 97. Národní technické muzeum Praha.
35/ Kratochvíl, J., 1964: Topografická mineralogie Čech VII. díl. str. 391-392. Pozn.M.P.: Mei engrund-Bach jsem na žádné známé historické mapě nenašel přímo označen, avšak bude se jednat o hlavní a největší zlato-nosný potok pramenící v lesním oddělení Spiegelts Born č.54 (v západní části Míšeňské doliny značené na hospodářské mapě z r.1900 jako Im Meisengrund). Protéká kolem polohy Goldgruben a Gotsgruben, do něhož se vlévají další potoky ze svahů západně od Jeleního kamene, v nichž se vyskytuje zlato a popisované drahé kameny. Vlévá se do něho také potok pramenící v protilehlém údolí v lesním oddělení Bei der alten Stra e č. 62, i se svými přítoky. Hlavní potok (Mei engrund-Bach), ještě před tím, než se za státní silnicí na-pojuje na dnešní Lesenský potok, se nazývá Goldfö el - podle starých rýžovišť zlata.
36/ Reuss, F. A., 1793: Das Gebirge um St. Georgenthal. Mineralogische Geographie von Böhmen Teil I, str. 133-146.
37/ Tamtéž, str. 135, 139. Pozn.M.P.: Cestujícími jsou Reussem míněni cestující z kočárů a dostavníků projíždě-jící po Staré Lipské (zvané i jako Pražské) - důležité obchodní cestě. Ta prochází Mei engrundem ve vzdá-lenosti 250 metrů od popisovaného naleziště kolem Tolštejna do Jiřetína, na Studánku, Rumburka a dál do Saska až k Baltu.
38/ Donth, E., 1885: Ein Tollenstein-Buchlein, Mitteilungen des nordböhmischen Excursions-Clubs, 8, str. 24-29.
39/ Černá, E., 1992: Předběžná zpráva o výsledcích archeologického výzkumu středověké sklářské hutě na k.ú. Dolní Podluží o. Děčín. Děčínské vlastivědné zprávy, 3, č. 2, str. 3-16.
40/ Plekanec, M., 2000: Míšeňská dolina. Bezděz, 9, str. 417-435. Mappa geographica regni Bohemiae (fotoko-pie); Balbín, B., 1679: Miscellanea, str. 40-41.
41/ Hockauf, A., 1885: Heimatskunde des politischen Bezirkes Rumburg. Rumburk (fotokopie mapy).
42/ Müller, Joh. Christoph, 1720:
43/ Stein, K., 1995: První naučná stezka v Labských pískovcích, Děčínské vlastivědné zprávy, 6, č. 4, str. 36-37.
44/ Ústní informace /2003/ od pana R. Marschnera, rodáka z Vlčí Hory. V r.1949 jako devítiletý s kamarády nahlíželi přes plot a obdivovali vystavené kameny v geologické zahradě. Zaujaly ho červené valouny. Paní Köglerová jim ukázala i půlku červené geody s achátem. Řekla jim, že achát a červené kameny pocházejí ze Šébru (pomístní název Stožce, prostoru u Mei engrundu). R. Marschner si proto do mapy vyznačil tužkou kroužek v tom prostoru a jeli tam na kole acháty hledat, ale úspěch neměli.
45/ Schade, M. - Birke, T., 2002: Gold im Lausitzer Bergland. Fundorte-Herkunst-Geschichte. GOLD-Museum Theuern. Obsahuje souhrn výsledků mnohaletých geologických terénních průzkumů na zlato a těžké minerály v lokalitách na Českolužickém pomezí.
46/ Blíže k tomu: Hanus, R., 2001: Geologicko mineralogické poměry Míšeňské doliny v Lužických horách. Diplomová práce, MS, archiv PřF UK Praha, str. 41, 45.
47/ Turnovec, L, 1987: Broušení drahých kamenů. Hornická Příbram ve vědě a technice, str. 161- 170.
48/ Veselý, M. 2002: Stříbrné stěny u Hřenska. Děčínské vlastivědné zprávy, 12, č. 1, str. 19-29.
49/ Jenč, P. - Pátková, H. - Peša, V., 2001: Historické skalní rytiny v Labských pískovcích (první etapa dokumen-tace v okolí Jetřichovic v r. 2000). Porta Bohemica, č. 1, str. 149-165.
50/ Černá, E., 1992: Předběžná zpráva o výsledcích archeologického výzkumu středověké sklářské hutě na k.ú. Dolní Podluží o. Děčín. Děčínské vlastivědné zprávy, 3, č. 2, str. 3-16;
51/ Gelnar, M., 1999: Sklářské hutě středověku na Českolipsku a Děčínsku.Bezděz, 8, str. 51-95.
52/ Plekanec, M., 2000: Míšeňská dolina. Bezděz, 9, str. 417--435;
53/ Havránek, P. - Plekanec, M. 2003: Nové pece u Milštejna. Bezděz, 12, str. 405-408.
54/ Havránek, P., 2002: Milíře u Horní Světlé. Bezděz, 11, str. 275-281.
55/ Plekanec, M. - Havránek, P., 2004: Milíře u Dolního Podluží. Bezděz, 13, str. 283-288.
Miroslav Plekanec, Hornické muzeum Jiřetín pod Jeovou
Miroslav Plekanec: A forgotten locality of decorative stones in the Míšeňská dolina-valley
This paper gives the results of a study of boulders of brown or red iron-bearing sand-stone and quartz conglome-rate and of other rocks found in the valley Míšeňská dolina south of Jiřetín pod Jedlovou (North Bohemia). Also a small piece of metallic grey finegrained hematite was found. In some cases the boulders contained veinlets of opalescent white, yellowish or red coloured quartz, some of the boulders also contained small cavities filled by co-lourless transparent, milky white or red quartz crystals. It is suggested that especially coloured pieces from the Míšeňská dolina probably could have been used in the decoration of the chapels of Karlštejn or Prague castle.
