MINERÁL.CZ

Nejzákladnější informace o vzniku a vlastnostech minerálů pro úplné začátečníky.

Minerály jako chemické sloučeniny:

Minerály dělíme dle jejich chemického složení  dle tzv. systemu Strunz do devíti tříd:

1. prvky (síra, zlato)
2. sirníky a podobné sloučeniny (galenit, sfalerit, pyrit)
3. halogenidy (fluorit, halit)
4. oxidy a hydroxidy (křemen, hematit, goethit)
5. dusičnany, uhličitany a boritany (kalcit, malachit, colemanit)
6. sírany, chromany, molybdenany  a wolframany (baryt, krokoit, wulfenit, scheelit)
7. fosforečnany, arzeničnany a vanadičnany (apatit, mimetezit, vanadit)
8. křemičitany (granát, turmalín)
9. organické látky (jantar)
   

   Pro získání podrobnějších informací si můžete stáhnout shareware program GEOLIB v.2.1.2 nebo prostudovat  periodickou soustavu prvků . Protože v současné době předchozí odkaz nefunguje, je tu ještě jedna podoba tabulky , ovšem velmi okleštěná ... Další informace nejen o chemickém složení získáte také na mineralogickém serveru ATHENA .

Vznik minerálů *

Stejně jako všechny ostatní přírodniny jsou i minerály podřízeny trvalému koloběhu vznikání a zanikání. Vyvřelé horniny mohou být geologickými procesy vyzdviženy z místa svého vzniku v nitru Země na zemský povrch. Atmosférickými vlivy pak zvětrávají; přitom vznikají nové minerály. Gravitací nebo vodou jsou přepravovány jinam, jsou znovu ukládány a překrývány dalšími vrstvami usazených hornin (sedimentů). Překrytím novými vrstvami stoupá tlak a teplota, dochází k přeměně hornin (metamorfóze), k rekrystalizaci a k vytváření nových minerálů. Stoupá-li tlak a teplota dále, horniny a minerály se znovu roztaví, změní se ve žhavé magma (řecké slovo pro ťěsto), z něhož po ochlazení vznikají opět nové krystaly. Tak se koloběh hornin uzavírá. Podle toho, jak se v tomto cyklu horniny tvoří, rozlišujeme minerály

1. magmatického původu,
2. sedimentárního původu,
3. metamorfního původu.

Minerály magmatického původu:

V jinak pevném zemském nitru mohou za určitých fyzikálních a chemických podmínek lokálně vznikat horninové taveniny (magmata), jejichž teplota se podle chemického složení pohybuje od 650 do 1 250 °C. Tyto taveniny vystupují bud' na zemský povrch a vznikají takvýlevné vyvřelé horniny (vulkanity) nebo zůstávají skryty ve větších hloubkách,čímž vznikají hlubinné vyvřelé hormny (plutonity). Při ochlazování vznikají ještě při velmi vysokých teplotách taveniny první krystaly. Typickými příklady takto vzniklých minerálů jsou chromit, magnetit a apatit. Později při dále klesající teplotě ztuhne hlavní část taveniny a vzniká vyvřelá hornina. V této fázi hlavní krystalizace vznikají nejdůležitější magmatické minerály, jako například horninotvorné křemičitany olivín, pyroxeny, živce a ponich také křemeni.Po hlavní krystalizaci zůstává z původního magmatu jen velmi malá část, takzvané zbytkové magma. To je bohaté na mnoho vzácných prvků, pro něž se vzhledem k jejich příliš velkým nebo příliš malým atomům nenašlo místo v krystalických strukturách horninotvorných křemičitanů. Patří k nim beryl, bor, cín, molybden, uran a vzácné zeminy. Zbytkové magma obsahuje dále také mnoho vody a oxidu uhličitého, a je proto velmi pohyblivé (mobilní). Může ztuhnout v puklinách již dříve vytvořených hornin, přičemž vznikají často i obrovské krystaly. Tyto světlé horniny, složené hlavně z živce a křemene, se označují jako pegmatity. Pegmatitického původu je řada drahých kamenů, například topazy, akvamaríny, turmalíny a růženíny. Snadno těkavé a zčásti velmi agresivní a slučivé pegmatitické roztoky mohou po puklinách a trhlinách pronikat do okolních hornin a výrazně je měnit. Dochází přitom k pneumatolytické tvorbě minerálů které vděčí za svůj vznik důležitá ložiska cínových, wolframových a molybdenových rud ve vrchních částech velkých žulových těles. Při teplotě nižší než 500 °C přechází taveniny do roztoků, které se skládají hlavně z vody, oxidu uhličitého, rozpuštěných těžkých kovů a oxidu křemičitého (SiO2). Této fázi tvorby minerálu se říká hydrotermální. Velká část ložisek barevných kovů vhodných k těžbě se váže právě k tomuto typu tvorby minerálů. Hydrotermálního původu jsou například známá německá ložiska v horním Harzu, v oblasti Siegerlandu a v saské části Krušných hor. U nás jsou to třeba ložiska příbramská. Většina pěkně vyvinutých a pro sběratele zajímavých krystalů je hydrotermálního původu.

Minerály sedimentárního původu.

Na zemském povrchu podléhají minerály a horniny zvětrávání. Fyzikálními a chemickými procesy nebo působením organismů se krystaly rozpouštějí, mění a transportují. Celé žulové plutony tak mohou být rozloženy působením podzemních vod. Ze živců se přitom tvoří kaolín, velmi důležitý pro výrobu porcelánu. Z bazických hornin vznikají v tropech vydatná ložiska bauxitu a lateritu, důležité suroviny pro výrobu hliníku a železa. Minerály, které nejsou pro svou velkou tvrdost a chemickou odolnost rozrušeny, mohou být gravitací a vodou pouze přepravovány jinam a mohou obohacovat říční nebo pobřežní písky. V této souvislosti mluvíme o rozsypových ložiškách, k nimž se počítají mnohá důležitá naleziště zlata, platiny, diamantů, cínovce a monazitu. Voda dopravuje ovšem také látky při zvětrávání rozpuštěné, jako soli a uhličitany, do moře. Při vypařování lagun rozpuštěné látky znovu krystalizují a tvoří takzvané vysrážené horniny (evapority). Příkladem takovýchto chemických usazenin jsou velká solná ložiska z období svrchního permu v severní části Německa.

Minerály metamorfního původu.

Jsou-li vyvřelé nebo usazené horniny vystaveny po svém vzniku zvýšeným tlakům nebo teplotám, minerály se přeměňují.Velká zrna rostou na úkor malých nebo jsou minerály zcela rozrušeny a tvoří se nové, docela jiné krystaly. Tento proces se nazývá metamorfóza. Rozlišujeme regiónální metamnrfózu, při které se přeměňují rozsáhlé horninové komplexy zvýšeným tlakem a teplotou v hlubinách zemské kůry, a kontaktní metamorfózu, při níž dochází k působení žhavého magmatu na okolní horninu. Metamorfované hormny (metamorfity), které přitom vznikají, mají většinou charakteristické složení. Typickými metamorfovanými minerály jsou například granát, silimanit, andalusit a disten, staurolit, cordierit a vesuvian. Z výskytu těchto jednotlivých minerálů lze vyvozovat dokonce podmínky vzniku hornin. Disten se tvoří například výhradně v horninách, které jsou vystaveny velmi vysokým tlakům, andalusit je typickým minerálem hornin vzniklých kontaktní metamorfózou. Při teplotě v rozmezí zhruba 650 až 900 °C začíná tavení (anatexe) metamorfovaných hornin a koloběh se vrací znovu k vyvřelým horninám.

* Citováno z knihy MINERÁLY nakladatelství IKAR

Při amaterském určování neznámého minerálu se orientujeme dle následujících  základních znaků:

• lesku
• barvy vrypu
• tvrdosti
• krystalové soustavy

Pomůckou při určování nerostů je např. kniha Klíč k určování nerostů a hornin od Prof.RNDr Františka Němce  nebo volně šiřitelný sw Miniklíč .

Lesk:

1. kovový /galenit /
2. polokovový
3. nekovový

nekovový lesk se dále rozlišuje na

• diamantový /diamant, sfalerit /
• skelný / křemen /
• mastný /opál /
• mdlý / kaolín /
• perleťový / slídy, sádrovec /
• hedvábný / vláknité nerosty, chryzotil /

Barva vrypu:

Stanovuje se jako barva jemného prášku nerostu na nepolévané porcelánové destičce / nepolévaná bílá obkladačka / nebo např. na černé střešní břidlici a to hlavně u kovových nerostů.

Tvrdost, tzv.Mohsova stupnice tvrdosti:

1. mastek
2. sůl kamenná (sádrovec)
3. kalcit
4. fluorit
5. apatit
6. ortoklas
7. křemen
8. topaz
9. korund
10. diamant

Pro zběžnou orienaci platí, že nerosty tvrdosti 1-2 lze rýpat nehtem, 1-3 měděným drátem, 1-5 nožem a 1-6 sklem a nerosty od sedmého stupně křesáním dávají jiskry.

Krystalová soustava:

1. krychlová /kubická/ (sfalerit, galenit, fluorit)
2. čtverečná /tetragonální/ (kasiterit, chalkopyrit, rutil)
3. šesterečná /hexagonální/ (apatit, beryl, vanadinit)
4. klencová /trigonální/ (siderit, kalcit, hematit, křemen)
5. kosočtverečná /rombická/ (síra, baryt, celestin)
6. jednoklonn á /monoklinická/ (wolframit, ortoklas, amfibol)
7. trojklonná /triklinická/ (albit, kyanit, chalkantit)

Zde můžete získat demonstrační shareware program FACES - V37 .

Několik příkladů:

krychlová /kubická/ (sfalerit, galenit, fluorit)
fluorit	granát
čtverečná /tetragonální/ (kasiterit, chalkopyrit, rutil)
kasiterit	scheelit
šesterečná /hexagonální/ (apatit, beryl, vanadinit)
apatit	beryl
klencová /trigonální/ (siderit, kalcit, hematit, křemen)
křemen	kalcit
kosočtverečná /rombická/ (síra, baryt, celestin)
síra	baryt
jednoklonná /monoklinická/ (wolframit, ortoklas, amfibol)
ortoklas	wolframit
trojklonná /triklinická/ (albit, kyanit, chalkantit)
albit	rodonit

Zpracováno za použití následující literatury:

Minerály, Olaf Madenbach + Cornelia Sussiecková - Fornefeldová, Ikar, Praha, 1995
Minerály, Rudolf Duďa, Luboš Rejl, Dušan Slivka, Aventinum nakladatelství s r.o., Praha, 1997