MINERÁL.CZ

Autor vysvětluje svojí představu o příčině reakcí proutku na změnu gravitačních anomálií.

Jsou otázky, jejichž racionálním vyřešením se lidem příliš nezavděčíte, protože navozují pocit tajemna a za dlouhých večerů příjemně hladí po žaludku. Mezi ně patří UFO, Bílá paní Rožmberská a nepochybně i proutek. Jenomže zatímco Bílá paní se zjevuje jenom občas (údajně v roce 1944 a pak až zedníkům v roce 1996), tak na stavbách hledají dělníci staré výkopy úplně běžně pomocí dvou drátů, které se nad ním zkříží. Ve svém příspěvku ve Sborníku hydrogeologické konference ve Stráži pod Ralskem (P. Čížek, 1998) jsem své domněnky proč proutek funguje, záměrně nepublikoval. Nejsem fyzik se specializací v mechanice a nechtěl jsem svým nekvalifikovaným přístupem ohrozit věrohodnost toho podstatného, co jsem chtěl sdělit: že proutek v terénu funguje a že na toto a toto reaguje takto a takto . Pro většinu geologů je geofyzikální aparatura stejně „černá skřínka" a nepodezírám je, že by někoho z nich zajímalo, jestli je v aparatuře VDV použit krystalový rezonátor, anebo Colpitt. To ale neznamená, že nemám svoji laickou představu o tom, proč proutek funguje. 

Sežeňte si svářecí, anebo tvrdý ocelový či mosazný drát, asi tak milimetr v průměru. Neměl by být příliš krátký, ale také ne tak tenký a dlouhý, aby se nedal udržet v ruce a ovládnout. Ohněte ho na konci do pravého úhlu a vezměte ho do pěsti tak, aby se vlastní vahou prohnul, asi takto:

Kolem nejvyššího bodu drátu se vytvořila oblast, která „visí ve vzduchu" díky pružnosti materiálu. Držte drát tak, aby Vám seděl volně v pěsti jakoby v ložisku, opíral se volně u kořenů prstů a o vnější hranu zaťatého ukazováčku, ale přitom aby se samovolně nepřeklápěl. Paži pokrčte v lokti tak, aby pěst byla před Vámi, ale nejlépe trochu stranou, loktem asi tak ve výši ramene a se svrchní hranou pěsti asi tak v úrovni čela. Když takto zkusíte chodit po místnosti, nebo po terénu, začne se Vám drát při chůzi stáčet rovnoběžně s těžkými, nebo naopak lehkými lineárními objekty – překlady, výkopy, vodními propustky, těžkým válcem, nebo stěnou domu. Musíte ho vyrovnávat aby Vám nevypadl z ruky. Pokud přijdete k hraně starého výkopu, můžete měnit směr chůze tak, abyste udrželi drát v nulové reakci a tím jeho trasu krásně vychodit. Můžete se ale také šeredně odchýlit, pokud přes trasu výkopu probíhá žíla, anebo tektonická porucha. Na stavbách se většinou používají dlouhé tenké svářecí dráty, které na výkopy reagují velmi snadno a na hlubší anomálie nejsou tolik citlivé.

Spouštěcí mechanizmus reakce proutku na změny gravitačního pole

Podle mého názoru je základní princip geofyzikální funkce všech druhů proutku i kyvadla stejný. Bezprostřední příčinu pohybu klasického proutku odvodil E. Kašpar (1994). Je způsobena pružností a změnou napětí v ohbí ramen proutku. Pátráme-li ale co může způsobit tuto změnu napětí, představme si, že každé rameno onoho klasického proutku je jedním z drátů se kterým chodí dělníci na stavbách. Stačí je jenom rozpojit, aby se mohly samostatně pohybovat podle svislé osy.

Při svém pokusu s drátem jsme viděli, že aby reagoval, musel se na něm vytvořit hmotný bod kompenzovaný pružností materiálu vůči zemské přitažlivosti. Nyní zahrňme do své „aparatury" i tělo proutkaře a ruku, která drát drží. Kdybychom proutkaře nadlehčili proudem vzduchu a jeho paži zavěsili na vlákno, získali bychom torzní váhy (spíše decimálku), jejichž jedno závaží (v těžišti proutkaře) je podstatně těžší než druhé (v těžišti proutku). Spád okolního gravitačního pole působí na těžiště proutkaře x krát větší silou než na těžiště proutku, jenomže stůjme na zemi: na rozdíl od proutku lze proutkařem hůře otočit.

Tím, že proutkař ustaví proutek, nebo drát do pracovní polohy, kompenzuje pohyblivou část systému vůči regionálnímu spádu gravitačního pole a vůči vlivu svého vlastního těžiště. A celá tato soustava rezonuje . Proutek je pružný a napjatý, udržovaný v rovnováze momentů sil, a proto rezonuje . Předloktí proutkaře tvoří pružný nosník jehož svaly lze přirovnat k vinuté pružině deformované torzí, a proto i v nich vzniká rezonance . Kmitočet této mechanické soustavy závisí na fázové shodě, sčítání frekvencí a součtu amplitud.

V podmínkách malých vzdáleností způsobí i nepatrná lokální gravitační anomálie svislé pukliny veliký spád gravitačního zrychlení. Když rezonující systém kompenzovaný proti regionálním gravitačním vlivům vstoupí do této anomálie, gravitační zrychlení v poli proutkař x proutek x hornina pod proutkařem se zdeformuje a výsledek se vektorově sečte s  mechanickým zrychlením rezonujícího systému , které je největší při průchodu nulovým bodem. Vznikne stejný efekt jako u rychle jedoucího auta při bočním nárazovém větru. Pružný systém se rozkmitá jinou odpovídající frekvencí a má přitom snahu změnit polohu spojnice obou těžišť (proutkař x proutek) a kmitavě ji srovnat rovnoběžně s izoliniemi lokálního gravitačního pole, kolmo na směr jeho gravitačního gradientu. 

Netvrdím, že na proutek, tento "výstupní budík" jednoduché geofyzikální aparatury nejsou v osobě proutkaře připojeny i nejrůznější magnetometry, elektrometry a podobně, ale v jednoduchosti je krása a přílišná snaha o přehnanou dokonalost většinou brání praktickému využití. Naše porovnávání reakcí proutku s geologickou skutečností ukázala, že proutek zcela nepochybně reaguje na všechna těžká tělesa, na blízkost stěny domu, anebo na nakypřenou zeminu i v dosti starém výkopu a velice dobře reaguje i na   blízkost těžiště jiné osoby – zdá se, že  tomu se říká „aura". Velmi bych se ale divil, kdyby s proutkem někdo dokázal detekovat neexistující geofyzikální anomálie a například zjistit, do kterého potrubí je puštěna voda. Proto zastávám názor, že při terénním proutkaření je proutek jednoduchým geofyzikálním přípravkem a že pokud chce někdo zkoumat jeho reakci na psychické pochody, měl by to činit co nejdále od zájmového území, v podmínkách stabilních fyzikálních polí a nejlépe v kleci (Faradayově). 

Čížek, P. (1992): Srovnání reakcí proutkaře s geofyzikálními metodami v předpolí kamenolomu Všestary.         -Geologický průzkum 1/1992       

Čížek, P. (1998): Využití proutkařské metody v geologické praxi. - Sborník 10. hydrogeologické konference ve Stráži pod Ralskem.     

Kašpar, E. (1994): Populárně a vědecky o proutkaření. –Jednota českých matematiků a fyziků. Praha.

Krajča, J. a kol. (1972): Tradiční metoda vyhledávání podzemních vod (Problematika virgule). Součást II. etapy státního úkolu C-52-347 – 016/7. ÚGI, Brno. -Archiv Geofondu, Praha, č. P24713.

Pekárek, L. (1989): Sporné jevy a fyzika. –Vesmír 2/1989

Pekárek, L. a Rojko, L. (1989): Proutkaření méně optimisticky. –Chatař a chalupář 8/1989

Rybařík, V. (1985): Netradiční metoda zjišťování tektonických poměrů ložisek kamene. –Geologický průzkum   12/1985

Sočevanov, N.N. (1970): Biofyzikální jev dosud nepoznaný jev přírodní. In Rejdák, Z.: Telepatie a jasnovidnost. - Svoboda. Praha 1970