MINERÁL.CZ

Bohatství pocházející z podzemí umožnilo Čechům několikrát výrazně zasáhnout do evropského vývoje. Ať již šlo o Otakara II. - krále železného a zlatého, Karla IV. - otce vlasti, nebo císaře Rudolfa II. Zajímavé je, že doby hospodářského úpadku vždy znamenaly likvidaci hornictví.

Pověst o Daliborovi je obecně známá. To že nepřáteli horníků byli husité se sice v učebnicích nezdůrazňuje, ale je tomu tak. Zavírání dolů znamenalo vždy omezení vlivu na mezinárodním poli. Zásoby nerostných surovin, jakkoli jsou nevratné a bylo jich již hodně spotřebováno, na našem území dosud jsou a nikoli malé. České rudní hornictví bylo současnou politickou reprezentací zrušeno spíš administrativně než logicky.

Hrabě Kašpar Šternberk se k podobnému postupu v minulosti, vyjadřuje ve svém díle Nástin dějin českého hornictví, které vyšlo v roce 1836, takto: "Průmysl má ve světovém obchodu své těžiště, které nemůže překročit. Aby bylo možno vyrábět laciněji, musí být vynalezeny stroje, které způsobí, že lidé budou postradatelní. A právě tyto postradatelné bude nutno živit. Obdělávání polí odměňuje zemědělce při nynějších cenách obilí tak málo, že skýtá hubený zisk. Jestliže budou ceny obilí zvýšeny, nebude továrnám umožněno se pozdvihnout. Proto nezbývá než se ke vhodným dolům znovu vrátit." Díky tomu, že byl vyslyšen, došlo k výraznému rozvoji průmyslové výroby v 19.století. Je možné, že za několik let budou jeho slova znovu inspirovat naše národohospodáře. (it.)