grosulár

grosulár

popis minerálu: grosulár (Werner 1811) Ca3Al2(SiO4)3, krychlový nerost ze skupiny granátů, neomezeně mísitelný s andraditem a uvarovitem. Vyskytuje se nejčastěji zrnitý, vzácněji jako {110} nebo {211} (3).

Je bezbarvý, angreštově světle zelený až jantarově žlutohnědý, nebo světle hnědočervený. T=7, h=3.61. Často bývá makroskopicky podobný vesuviánu (2,3).

d: 2.66, 1.64, 1.58, 1.29, 1.10 (4)

p: a=11.85, Z=8, Ia3d (1)

n: 1.734-1.7714 (3)

Najdete v nabídce internetových obchodů

SLOVENSKO:
Místy je hojný, zejména v metamorfovaných vápencích, erlánech a na vápencových kontaktech.
Vyskytuje se v krušnohorských skarnech (Přísečnice), u Vlastějovic, v Železných horách.
Na Moravě u Bludova (2,3).
V cizině u Jordanówa v Polsku, u Auerbachu (BRD), místy v Banátu v Rumunsku, v Piemontě, na Elbě a na Vesuvu v Itálii, v oblasti Kimito ve Finsku, v poříčí Viljuje na Sibiři, v Mexiku, ve státech Maine a New Hampshire, USA a jinde.
Název z latiny podle barvy podobné barvě angreštu (2,3).

(1) Strunz (1978): Mineralogische Tabellen, 7.Aufl., Leipzig, 369;
(2) Němec (1967): Klíč k určování nerostů a hornin, SPN Praha, s.130;
(3) Svoboda a kol.(1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.sv., Academia Praha, s.448.
(4) Semenov a kol. (1981): Mineralogičeskije tablicy, Moskva, izd. Nedra, 194.
(5) 42-570(OH), 39-368, 33-260, 31-250(OH), 26-292, 3-826, 3-801(OH).
(6) Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.215-216.
(7) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1995): Handbook of Mineralogy, Volume II, Silica, Silicates, Part 1, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.303.