popis minerálu: pyroxeny důležité horninotvorné minerály, chemicky, strukturně, morfologicky i geneticky blízce příbuzné amfibolům s obecným vzorcem R2Si2O6, kde R= Mg,Fe,Ca,Al, Na,Li aj. Tvoří izomorfní skupinu inosilikátů s dvojčlánkovými řetězci tetraedrů, která se podle krystalové souměrnosti dělí takto:
1) klinopyroxeny s pěti řadami (klinoenstatitová, diopsidová, jadeitová, augitová a spodumenová)
2) ortopyroxeny s řadou enstatitovou (izomorfní směsi MgSiO3 a FeSiO3, někdy s menšími podíly Mn, bez Ca a Al)
Ortopyroxeny vznikají z klinopyroxenů zdvojčatěním prostorové mřížky podle (100). Je také známo orientované prorůstání jednoklonných a kosočtverečných pyroxenů. Obě skupiny jsou mnohými vlastnostmi velmi příbuzné. Chemicky jde nezřídka o jednoduché metasilikáty dvojmocných prvků, k nimž někdy přistupují také Al a Ti.
Hlavním poznávacím znakem pyroxenů je kromě krystalového tvaru úhel štěpných trhlin podle {110} o velikosti 87o30Ý. Jejich štěpnost je však méně dokonalá než u amfibolů. Mají poměrně silný lom světla, střední dvojlom a obyčejně jen slabý pleochroismus. T=5-6, h=3-4.
K nejdůležitějším klinopyroxenům patří: diopsid, hedenbergit, jadeit, egirín, augit, fassait a spodumen, k hlavním zástupcům ortopyroxenů patří enstatit, bronzit a hypersten. Název z řečtiny.
|
V přírodě vznikly hlavě vykrystalizováním z magmatu, také z hydrotermálních roztoků a pneumatolyticky.
Pyroxeny jsou důležitými součástmi hornin, často jsou charakteristické pro horniny magmatické, jiné zase pro krystalické břidlice, nebo pro kontaktní horniny.
Poměrně vzácně se vyskytují narostlé na stěnách trhlin v horninách.
Vyskytují se zvláště v gabrech, noritech a v horninách olivinických, obyčejně augity v diabasech a čedičích, akmit a egirín ve znělcích, diopsidy v horninách bohatších kysličníkem křemičitým a s hedenbergitem a jeffersonitem v takzvaných skarnech, spodumen je typický pro pegmatity bohaté lithiem.
Alkalické pyroxeny jsou typické pro horniny nefelinické a leucitické, jadeit je obsažen v metamorfovaných zásaditých horninách.
diopsid je velmi hojný v kontaktních vápencích.
|
(1) Svoboda a kol.(1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 2.sv., Academia Praha, s.305.
(2) Ježek (1932): Mineralogie, nákl. ústř. nakl. a knih. učitel. českosl., Praha, s.986-987.
(3) Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.436. |
Obrázek aktuálně nemáme
