popis minerálu: (Ivanov a kol. 1981) Ca2(Mg,Al)(Cr,Al)2(SiO4)(Si2O7)(OH)2.H2O, jednoklonný. Tvoří povlaky na stěnách trhlin v chromitových rudách. Od chromitu je oddělen tenkou vrstvičkou Cr-chloritu světle růžové barvy. Někdy se prorůstá s uvarovitem nebo na něj narůstá [1].
Šujskit tvoří prizmaticko-zrnité, radiálně paprsčité, vzácně paralelně vláknité agregáty. Krystaly nebyly nalezeny Jednotlivá individua jsou tvořena deskovitými zrny s hrubým rýhováním má širokých plochách. Jsou protažená do rozměrů 6x1.5x1 mm, maximáln byly nalezeny agregáty do 10x5x0.5 cm [1].
T÷6, h=3.24 (vyp. 3.238), štěpnost má dokonalou podle {001}, odpuzuje se s další elektromagnetickou frakcí. V agregátech má šujskit tmavě hnědou barvu s fialovým odstínem. Pod binokulárním mikroskopem ve směru protažení je černý nebo černofialový, napříč protažení je světle fialový nebo zelenofialový s hnědavým odstínem. Vryp má světle hnědý se zelenavým odstínem. V drobných zrnech je průhledný, lesk má skelný [1].
Disperze silná r < v, je opticky dvojosý (-), protažení je pozitivní. V řezech //+ŕ c/+ cca 0ř, c/+= 3.5-9.5ř. Má silný pleochroismus: + - tmavě fialový, á - žlutozelený, ŕ - fialovo modrý. Na termických křivkách jsou dva exotermické vrcholy (při 390ř a 1000ř) a jeden endotermický (při 830ř), analogické jako u pumpellyitu [1].
Pojmenován podle litologa z Institutu geochemie a geologie Uralského vědeckého centra V. P. Šujského, schválen IMA [1].
p: a=8.897, b=5.843, c=19.41, á=98ř, Z=4, A2/m [1].
ch: SiO2 31.42, TiO2 0.65, Cr2O3 19.34, Al2O3 12.75, Fe2O3 1.65, FeO nenalezeno, MnO stopy, MgO 5.07, CaO 21.00, Na2O 0.19, K2O 0.22, H2O+ 7.03, H2O- 0.50, ä99.82 [1].
op: ŕ=1.725-1.733, á=1.762-1.772, +=1.769-1.775, 2V=40-50ř [1].
ŕ=1.720, +=1.720-1.733 (sytě fialová a černofialová zrna)[1].
-----------------------------------------------------------------
komora RKG, FeKŕ-á záření, D=57.3 mm, d=0.5 mm
4.75 10 0 0 4
4.18 10 2 0 -2
3.83 20 2 0 2
2.90 90 1 1 5 3 0 0
2.73 70 2 0 -6
2.64 50 3 1 1
2.52 50š 0 2 4
2.46 50 1 1 -7 2 0 10
2.34 30 2 2 2
2.22 40 2 0 -8
2.17 10 4 0 -2
2.12 40
2.07 30 4 0 2
2.007 10
1.929 10
1.881 15
1.857 15 0 -2 8
1.719 15
1.593 10 0 0 12
1.577 15
1.560 30 2 2 -10
1.539 20
1.506 30 4 0 8
1.487 80
1.462 40š
1.409 10
1.371 15
1.350 10
1.320 10
1.304 40
1.261 20
1.248 20
1.048 20
1.035 20
1.024 20
1.010 30
1.005 10
0.998 10
(oproti orginálu vypuštěny linie zařazené za d=2.12 a před 2.07
s hodnotami 1.236-1.059, které nejsou porovnávány s pumepellyitem
- omyl (?))
|
Šujskit je stabilní v zóně hypergeneze, koncentruje se v zóně zvětrávání a v deluviu.
Je hydrotermálního původu, relativně vysokoteplotní o čemž svědčí jeho asociace s uvarovitem a titanitem.
Na obou ložiskách je vznik šujskitu vázán na vysokoteplotní hydrotermální bikarbonátové termy, které vznikly při prvním nahřátí chromitu pronikajicími diabazy, šujskit vznikl pravděpodobně při teplotách 500-600řC [1].
Šujskit byl nalezen na haldách Saranovského ložiska a v dostatečném množství pro analýzu a popis pak na Biserském ložisku chromitových rud u stanice Laki v Gornozavodském rajonu Permské oblasti (Ural, Rusko).
Vyskytuje se v asociaci s Cr-titanitem, Cr-chlority, uvarovitem na kalcitových a dolomitových žilkách, které protínají chromitové rudy [1].
|
(1) Ivanov O.K., Archangelskaja V.A., Mirošnikova L.D., Šilova T.A. (1981): Šujskit - chromovyj analog pumpelliita iz Biserskogo mestoroždenija, Ural. ZVMO 110, č.4, s.508-512.
(2) (39-1369, 35-654).
(3) (Bernard J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha, p.506).
(4) (ZVMO 1983, 112, No.6, p.703).
(5) Anthony J.W., Bideaux R.A., Bladh K.W., Nichols M.C. (1995): Handbook of Mineralogy, Volume II, Silica, Silicates, Part 2, Mineral data publishing, Tucson, Arizona, s.728. |
Obrázek aktuálně nemáme
